Kolikrát jsem Máje chtěla ukázat, odkud jsou její oblíbenci Ben and Holly nebo Peppa Pig, nebo odkud je ten pán ze sobotních trhů, co prodává skvělý sýr a umí mluvit italsky a kterého tak ráda zdraví buon giorno! Klasické atlasy ji ale rozhodně neoslovily. Nedivím se jí:  mě samotnou zeměpis ve škole nikdy moc nebavil. Pamatuju si jen mechanické memorování hlavních měst, stres z písemky ze slepých map a marnou snahu vzbudit v sobě nadšení pro topografii. Poprvé mě tento předmět oslovil až na středí v USA, kde jsem byla na výměnném pobytu. Američtí spolužáci sice neuměli zpaměti všechna hlavní města evropských států, zato měli daleko větší přehled o kultuře, hodnotách a zvycích zemí z celého světa. Učili se spíš toleranci vůči ostatním národům než fakta.

Nikdy by mě proto nenapadlo, že moje dcera o mapy projeví zájem sama od sebe. Poprvé kolem tří let, kdy měla potřebu mapy neustále malovat. Na jednom výletě ji nadchla jednoduchá kreslená mapka skanzenu a od té doby po jejím vzoru plodila jednu mapu za druhou. Než jsme někam odjeli, nezapomněla pro nás jednu nakreslit, abychom nezabloudili.

Podruhé při náhodné návštěvě knihkupectví. Zmizela mi z dohledu do dětské sekce. Našla jsem ji, jak klečí u jedné velkoformátové knihy, ani nedutá. Automaticky jsem předpokládala, že to bude nějaká Disneyovka. Že jsem vedle jak ta jedle a že tříapůlletý tvor bude s nadšením prohlížet každičký detail krásně a hravě vypracovaných map z nakladatelství Host, by mě ale ani ve snu nenapadlo.

Dneska už tenhle poklad s jednoduchým názvem Mapy máme doma a je vážně skvělý! Až teď jsem si začala uvědomovat, jak báječný je to pomocník, když se Máje snažím vysvětlit to, co se někdy zdá tak nevysvětlitelné: velikost a pestrobarevnost celého světa.

Prohlížíme si země, o kterých už dcera nějaké povědomí má, které jsme navštívili a kam bychom se společně rádi podívali. Ukazuju jí místa, odkud jsou naši zahraniční kamarádi, a společně si o nich povídáme. Zatím ji nejvíc baví postavičky vyobrazené u jednotlivých map, které představují obyvatele země, většinou při nějaké typické činnosti (třeba slovenské šuhaje v krojích tančící odzemek nebo jihoafrické Křováky s oštěpy). Ze všeho nejraději se mě pak ptá, jak se jmenují jednotlivé děti (u každé mapy jsou nakresleny typické děti daného národa s typickými jmény: tak třeba v Austrálii Lily a David, v Chile zase Cristóbal a Constanza.) a co rády jedí – na mapách jsou i pestré obrázky národních pokrmů.

Na své si rozhodně přijdou ale i starší děti či dospělí. Nechybí základní faktografie (hlavní město, rozloha, počet obyvatel, jazyky), hlavní památky, fauna, flóra, typická jídla či významní představitelé země… U Španělska se tak vyjímá Diego Velázquez, Salvádor Dalí nebo Don Quijote se svým věrným Sanchem Panzou, v Indii zase Maháthma Gándhí nebo spisovatelka Arundhatí Royová.

Celkem 42 zemí z celého světa. Za mě publikace Mapy polských autorů Aleksandry a Daniela Mizielińských nemá chybu. Snad jen jednu malinkatou – že se tam nevešly všechny státy světa.  Ale kdo ví? Třeba se někdy dočkáme rozšířeného vydání.

A propos – věděli jste, že na podzim vyšla další oslnivá publikace z téže edice? Tentokrát se v ní můžete podívat pod mořskou hladinu nebo zemský povrch. Mája je po vzoru babičky a dědy, vášnivých potápěčů, nadšená z mořského světa, tak už se moc těším, až jí ji představím. A za sebe se nemůžu dočkat té druhé poloviny knížky – ze školy si už moc nepamatuju, co se pod zemí skrývá. Knížka Pod zemí, pod vodou od týchž autorů vyšla v nakladatelství Host a objednat si ji můžete tady.

Zdroj fotografie: nakladatelství Host

Pokud jste dočetli až sem, tak vězte, že o jednu publikaci si můžete u mě na blogu nebo FB zasoutěžit. Do čtvrteční půlnoci (7. 12. 2017) mi napište do komentářů, kterou zemi byste rádi se svými dětmi navštívili a proč. V pátek jednoho šťastlivce vylosuju a pošlu mu nádhernou publikaci Mapy. Hodně štěstí!