27
Říj
2015

My Name Is Karamel

Před třemi lety dostudovala Michaela Sanytrová na Ostravské univerzitě magisterský obor český jazyk a literatura a stála před nelehkým rozhodnutím: co dál? Věděla, že češtinu na české střední škole učit nechce. Zbýval doktorát nebo čeština pro cizince v zahraničí. Když pak na stránkách České školy bez hranic zjistila, že působí i v Anglii, pro niž měla slabost už odmala, měla jasno. Odjela jako dobrovolnice do Londýna, kde už třetím rokem učí češtinu děti z bilingvních rodin. A během nekonečných hodin v londýnském metru napsala i poutavý příběh o českém plyšovém medvídku, který se ztratil v Londýně. Než se vrátí domů, stihne se naučit nejen spoustu anglických slov a obratů, ale pozná i novou kulturu a myšlení.

V Anglii žijete už třetím rokem. Co Vás zde nejvíce oslovilo a naopak, co byste si domů při potenciálním návratu, s sebou nevzala?

Žiju třetím rokem v Londýně, který je velmi osobitý sám za sebe, nemůžu tedy mluvit za celou Anglii. Nejvíc mě zaujalo, že tu téměř neexistují žádné předsudky nebo škatulky. Lidé vás nesoudí. Můžete si dělat, co se vám líbí, a každému je to jedno. Má to ale i svoji negativní stránku, lidé se tady o sebe vzájemně příliš nestarají, vše je velmi anonymní. Když jedete londýnským metrem, nikdo s nikým nenavazuje oční kontakt, všichni jsou upřeně zahledění do špiček svých bot. Doma by mi asi nejvíc chyběla londýnská pestrost – všechny ty barvy, náboženství, zájmy, jazyky. Největším kulturním šokem by pro mě při návratu byla jednotvárnost.

V Londýně pracujete pro Českou školu bez hranic. Můžete nám tento projekt přiblížit? Jakým dětem je škola určená?

Česká škola bez hranic je soubor škol působících v několika evropských městech, mimo jiné i v Londýně. Nabízí výuku češtiny a českých reálií pro bilingvní nebo multilingvní děti různých věkových kategorií jako doplněk k jejich každodennímu vzdělávání. V Londýně chodí česko-anglické děti do běžné britské školy pět dní v týdnu a potom mají možnost každou sobotu čtyři hodiny navštěvovat českou školu. Většinou se jedná o děti z rodin, kde je maminka Češka, tatínek Brit. Výjimečně obráceně. Máme tam ale třeba i děti, které mají českou maminku, italského tatínka a vyrůstají v Londýně.

V sobotu a na čtyři hodiny? To zní velmi náročně. Chodí tam děti dobrovolně a rády?

Je to velmi náročné. Alespoň jednou za celou dobu se každému dítěti stane, že už chodit nechce. Zvlášť když všichni ostatní angličtí kamarádi mají v sobotu volno. Z toho důvodu je naše výuka postavená především na hře a kreativitě, aby děti neměly pocit, že chodí do školy.

 

Čeština je velmi těžký a okrajový jazyk. Proč si rodiče natrvalo usazení ve Velké Británii přejí, aby jejich děti uměly česky a znaly českou kulturu?

Důvody jsou různé. Většinou je to kvůli prarodičům, kteří anglicky často neumí, a k nimž posílají vnoučata na prázdniny. Také je pro rodiče atraktivní myšlenka, že bude mít jejich dítě možnost později studovat na prestižní Karlově Univerzitě. Cena za studia v Čechách se s cenami v Británii nedá srovnat.

 

Jsou mezi ryze českými a česko-anglickými dětmi velké rozdíly v chování a myšlení?

Rozdíly určitě jsou. Česko-anglické děti vychovávané v anglickém prostředí jsou mnohem bezprostřednější, nebojí se. Pokud jim položím otázku z pozice učitelky, nebojí se vykřiknout odpověď, něco říct nebo se na něco zeptat. Je to tím, že jim nehrozí, že by se jim někdo smál, nebo by je mohl ztrapnit. Mají tak mnohem větší přirozené sebevědomí.

Už od mala mají také relativně velkou možnost volby – setkala jsem se s tím, že rodiče dávali tříletému dítěti na výběr, do jakého chce chodit kroužku. Na druhou stranu jsou z mého pohledu méně samostatné, když to srovnám se svým dětstvím. Nikdy netráví čas po škole doma samy – vždy mají nějakou organizovanou aktivitu do doby, než se vrátí domů rodiče. Neumí pak trávit čas samy se sebou, samy se zabavit.

Učíte češtinu také dospělé lidi, dokonce i na univerzitě. Jakou mají dospělí motivaci učit se tak minoritní jazyk?

Učím hodně i v jazykových školách, tam je nejčastějším motorem zamilovanost. Už jsem pomáhala sestavit pět svatebních proslovů v češtině, jednu žádost o ruku… Brity zajímá cokoli, co má nádech socialismu nebo komunismu. Jedna moje studentka na univerzitě se učí česky, protože píše doktorskou práci na téma československý socialistický design 50. a 60. let minulého století! 

V Londýně jste nejen učila češtinu pro cizince, ale také jste napsala úžasnou knížku pro děti My name is Karamel a bydlím v Londýně. Jak ve Vás nápad na takovou knížku uzrál?

Už od mala jsem toužila psát, ale nápad napsat knížku pro děti vznikl, až když jsem je začala učit. Učila jsem děti ve 2. třídě a bylo na nich vidět, že číst chtějí, ale nebaví je to. Neměli jsme pro ně vhodné české knížky. Ty, které odpovídaly jejich jazykové úrovni, je zase neoslovovaly tématem. Měla jsem například holčičku, která nosila v tašce Harryho Pottera, ale její čeština by spíše odpovídala úrovni českého slabikáře. Muselo to pro ni být hodně frustrující. Děti ve škole se tak pro mě staly podnětem i potenciálním cílovým čtenářem.

 

Ovlivnily Vás při psaní nějaké momenty z Vašeho dětství, knížky či příběhy?

To je těžké si uvědomit. Vlastně mě podobná otázka dosud nenapadla. Už odmala hodně čtu, to ve mně určitě zanechává stopy. Hodně mě oslovila kniha od německé autorky Claudie Hunt Čaj o páté, kterou jsem četla v českém překladu. Angličtina se v ní přirozeně prolíná s češtinou a člověk má tak možnost poznat cizí jazyk v kontextu, což je báječné. Uvědomila jsem si díky ní, že jsem se angličtinu vždycky učila špatně, samostatná slovíčka a gramatika bez kontextu. Poznala jsem to na vlastní kůži, až když jsem přijela do Anglie. Uměla jsem sice spoustu slovíček i gramatiky, jen jsem nevěděla, v jaké situaci je použít.

Moc se mi líbí, že Karamel není klasicky zrcadlový text, ale vlastně text v textu. Děti si při čtení mohou nejen rozšířit slovní zásobu, ale nahlídnou i pod pokličku jiného světa a poznávají tak jeho kulturu a myšlení. Kdo z nás ví, co se děje v Anglii, když dítěti vypadne zoubek?

Chtěla jsem udělat knížku, kde by se text cizího jazyka přirozeně prolínal s češtinou. Záměrem bylo, aby kopíroval jazyk bilingvních dětí. Ten bývá hlavně u malých dětí velmi pestrý. Ty si totiž ještě neuvědomují, že se jedná o odlišné jazykové systémy, a tak je často kombinují. V jedné dlouhé české větě klidně řeknou několik anglických slov a je to pro ně přirozené.  Rády si také se slovy hrají a vytvářejí nová. Použijí anglické sloveso a nalepí na něj český sufix. Vznikají tak slova jako dilítovat, checkovat apod. Když jsem se jednoho žáka ptala, jestli strávil víkend u své anglické babičky, tak mě opravil, že byl u grandma. Pro něj je prostě anglická babička grandma, ne babička.

Jak starým dětem je knížka určená?

To je těžké říct, je to hodně individuální. Ale řekla bych, že osloví děti tak do devíti let.

Knížku jste si sama ilustrovala i nafotila?

Ano. Byla to zčásti náhoda. Sice ráda fotím a kreslím, ale nejsem ilustrátorka. Když jsme řešili ilustrace, náš grafik viděl mé kresby a dostal nápad, abych to nakreslila já. Chtěli jsme to udělat jinak. Na nic si nehrát a imitovat dětský deník.  Karamelův příběh je inspirován mými prvními zážitky v Londýně, a tak jsme z  ilustrací a fotek vytvořili Karamelovu sbírku zážitků.

Knížka vyšla v nakladatelství Bilitera, které jste založila společně se svými českými přáteli z Londýna, Blankou Jaurisovou a Romanem Martinkou. Jak se Vám podařilo pokrýt náklady na tisk?

Zkusili jsme štěstí ve fundraisingové kampani přímo tady v Británii. Uvažovali jsme i o Česku, ale nechtěli jsme se obracet na rodiče, příbuzné a přátele. V Británii jsme oslovili řadu různých dárců, většinou to byli studenti, kolegové z práce, různí lidé, které projekt zaujal. Pokud nám přispěli, dostali od nás později výtisk i s věnováním, podle toho, jakou částkou přispěli.

V srpnu kniha vyšla v nákladu 1000 kusů a v září už byla rozebraná. Museli jste také udělat dotisk. Čekali jste takový ohlas?

Vůbec ne a velmi nás to těší. Doufali jsme, že o knihu bude zájem, ale počítali jsme s tím, že prodej bude dlouhodobá záležitost. Ani by nás nenapadlo, že se do pár týdnů vyprodá. To je úžasné!

Karamel končí slovy Takže vzhůru do Prahy! Let´s go to Prague!Je to tedy náznak, že se můžeme těšit na pokračování?

To bych ponechala otevřené. Nic zatím raději neslibuju.

 A Vaše plány do budoucna?

Učení mě strašně baví. V češtině pro cizince jsem se našla. Bavilo by mě dělat pomůcky, kterých zatím není dostatek. Je to hodně mladý obor, ještě se vyvíjí. Zatím se do toho ale nehrnu, takové věci může dělat až člověk s mnohaletou praxí. Chceme také pokračovat s naším nakladatelstvím a zůstat na nějakou chvíli u knížek pro děti. Chystáme vydání dvou nových knížek. Už teď můžu prozradit, že první knížka bude překlad z angličtiny, jejíž autorkou je naše kamarádka. Další knížka bude vícejazyčná.

Poslední otázka směřuje k mému blogu. Snažím se v něm inspirovat české rodiče a nabádat je, aby děti vedli k cizím jazykům prakticky už od zavinovačky a doma. Možností, jak na to, je spoustu. Myslíte si, že je možné, aby se české děti vychovávané v českém prostředí českými rodiči naučili cizí jazyk vnímat jako přirozenou součást života?

Myslím, že určitě. Sice nikdy nenahradíte pozadí, které by dítě mělo, kdyby žilo v cizí zemi, ale do velké míry je to možné. Setkala jsem se s mnoha lidmi ze Skandinávie, všichni uměli naprosto perfektně anglicky. Většinou se přitom naučili z televize a rádia, protože nemají dabbing. Dokonce ani neuvažují nad gramatikou, je to pro ně přirozené.

Moc se mi líbí to, co na svém blogu děláte – ať už jsou to tipy na písničky a knížky, osobní zkušenosti či příběhy jiných lidí. Ukazujete, že člověk, který žije v Česku nemusí mluvit jen česky a dělat jen české věci. Tenhle svět je přece velké a krásné místo plné různých jazyků, barev, vůní a chutí. Když dítěti odmala ukazujeme pestrost okolního světa (i za hranicemi naší vlastní země), jak to děláte vy, otevřeme jim stovky pomyslných dveří. Pak už je jen na nich, kdy je využijí. Ale rozhodně se to neztratí.

Míšo, moc Vám děkuju za velmi inspirativní rozhovor a přeju hodně úspěchů s dalšími knihami.

 

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..