Mapy
Kolikrát jsem Máje chtěla ukázat, odkud jsou její oblíbenci Ben and Holly nebo Peppa Pig, nebo odkud je ten pán ze sobotních trhů, co prodává skvělý sýr a umí mluvit italsky a kterého tak ráda zdraví buon giorno! Klasické atlasy ji ale rozhodně neoslovily. Nedivím se jí: mě samotnou zeměpis ve škole nikdy moc nebavil. Pamatuju si jen mechanické memorování hlavních měst, stres z písemky ze slepých map a marnou snahu vzbudit v sobě nadšení pro topografii. Poprvé mě tento předmět oslovil až na středí v USA, kde jsem byla na výměnném pobytu. Američtí spolužáci sice neuměli zpaměti všechna hlavní města evropských států, zato měli daleko větší přehled o kultuře, hodnotách a zvycích zemí z celého světa. Učili se spíš toleranci vůči ostatním národům než fakta.
Nikdy by mě proto nenapadlo, že moje dcera o mapy projeví zájem sama od sebe. Poprvé kolem tří let, kdy měla potřebu mapy neustále malovat. Na jednom výletě ji nadchla jednoduchá kreslená mapka skanzenu a od té doby po jejím vzoru plodila jednu mapu za druhou. Než jsme někam odjeli, nezapomněla pro nás jednu nakreslit, abychom nezabloudili.
Podruhé při náhodné návštěvě knihkupectví. Zmizela mi z dohledu do dětské sekce. Našla jsem ji, jak klečí u jedné velkoformátové knihy, ani nedutá. Automaticky jsem předpokládala, že to bude nějaká Disneyovka. Že jsem vedle jak ta jedle a že tříapůlletý tvor bude s nadšením prohlížet každičký detail krásně a hravě vypracovaných map z nakladatelství Host, by mě ale ani ve snu nenapadlo.
Dneska už tenhle poklad s jednoduchým názvem Mapy máme doma a je vážně skvělý! Až teď jsem si začala uvědomovat, jak báječný je to pomocník, když se Máje snažím vysvětlit to, co se někdy zdá tak nevysvětlitelné: velikost a pestrobarevnost celého světa.
Prohlížíme si země, o kterých už dcera nějaké povědomí má, které jsme navštívili a kam bychom se společně rádi podívali. Ukazuju jí místa, odkud jsou naši zahraniční kamarádi, a společně si o nich povídáme. Zatím ji nejvíc baví postavičky vyobrazené u jednotlivých map, které představují obyvatele země, většinou při nějaké typické činnosti (třeba slovenské šuhaje v krojích tančící odzemek nebo jihoafrické Křováky s oštěpy). Ze všeho nejraději se mě pak ptá, jak se jmenují jednotlivé děti (u každé mapy jsou nakresleny typické děti daného národa s typickými jmény: tak třeba v Austrálii Lily a David, v Chile zase Cristóbal a Constanza.) a co rády jedí – na mapách jsou i pestré obrázky národních pokrmů.
Na své si rozhodně přijdou ale i starší děti či dospělí. Nechybí základní faktografie (hlavní město, rozloha, počet obyvatel, jazyky), hlavní památky, fauna, flóra, typická jídla či významní představitelé země… U Španělska se tak vyjímá Diego Velázquez, Salvádor Dalí nebo Don Quijote se svým věrným Sanchem Panzou, v Indii zase Maháthma Gándhí nebo spisovatelka Arundhatí Royová.
Celkem 42 zemí z celého světa. Za mě publikace Mapy polských autorů Aleksandry a Daniela Mizielińských nemá chybu. Snad jen jednu malinkatou – že se tam nevešly všechny státy světa. Ale kdo ví? Třeba se někdy dočkáme rozšířeného vydání.
A propos – věděli jste, že na podzim vyšla další oslnivá publikace z téže edice? Tentokrát se v ní můžete podívat pod mořskou hladinu nebo zemský povrch. Mája je po vzoru babičky a dědy, vášnivých potápěčů, nadšená z mořského světa, tak už se moc těším, až jí ji představím. A za sebe se nemůžu dočkat té druhé poloviny knížky – ze školy si už moc nepamatuju, co se pod zemí skrývá. Knížka Pod zemí, pod vodou od týchž autorů vyšla v nakladatelství Host a objednat si ji můžete tady.
Pokud jste dočetli až sem, tak vězte, že o jednu publikaci si můžete u mě na blogu nebo FB zasoutěžit. Do čtvrteční půlnoci (7. 12. 2017) mi napište do komentářů, kterou zemi byste rádi se svými dětmi navštívili a proč. V pátek jednoho šťastlivce vylosuju a pošlu mu nádhernou publikaci Mapy. Hodně štěstí!
My bychom s dětmi rádi navštívili Švýcarsko. Tamnější krajina, hory, pastviny s krávami, naturel lidí… Já to tam mám prostě ráda a věřím, že by se tam líbilo i dětem. No, snad se napřesrok zadaří! 🙂
Rádi bychom příští rok vyrazili do Slovinska, mají tam vše – hory, moře i krásné hlavní město:)
Procestovat Italii, krasna jezera, more, vyborne jidlo a krasny kus historie 🙂
Ráda bych procestovala celý svět, ale mám-li vybrat jen jednu zemi, pak tedy určitě Švýcarsko! Díky tomu, že tam máme vzdálené příbuzné, jsme měli to štěstí navštívit tuto úžasnou zemi již třikrát, zatím vždy ve dvou, ale od letošního července se už tatínek nemůže dočkat, až zejména tamní hory proleze křížem krážem s naší malou princeznou 🙂