19
Srp
2015
angličtina-pro-děti-doma-i-venku

Zápisky z deníku: třetí měsíc s angličtinou

Jsou tomu právě tři měsíce, kdy jsme se s dcerou Májou pustili do experimentování s angličtinou. Je tedy nejvyšší čas na malou rekapitulaci a srovnání. Nakolik a jak se u ní změnilo vnímání angličtiny v mezidobí, kdy ze sedmnáctiměsíčního opatrně klopýtajícího batolete vyrostla v téměř dvacetiměsíční torpédo? Která doporučení profíků z oblasti dětské psycholingvistiky a jazykové výuky od května dodržujeme a od kterých jsme upustili?

 

Změna režimu: hurá ven!

angličtina pro děti na ven

První zásadu, kterou jsme museli upravit, byl režim. S ohledem na změnu počasí a vývojový pokrok – z lezce se stal běžec – jsme vyměnili hrátky doma za venkovní prostředí. Nespočet příležitostí, jak prožít část dne v angličtině, nacházíme i venku. Nově i na kole. Tenhle nový způsob přepravy Máju baví maximálně 20 minut, delší vyjížďky si tak žádají nejen časté zastávky, ale i zábavu v průběhu jízdy. Když po cestě kolem Labe okoukáme všechna chovná zvířata a čeká nás nudný úsek, kde se na obzoru nerýsuje ani jedna loďka, je čas na písničku. A tak se podél polabské stezky z cyklosedla line můj falešný zpěv Up, Up, Up od Barefoot Books, která u Máji stále hraje prim.

Chodíme také hodně na hřiště, kde mám po ruce celou sadu říkanek jen pro činnosti venku.

Víc taky cestujeme autem. Pokud řídí můj muž, využívám čas a sedím vzadu. Nastává ideální čas na listování knížkami a příhodný okamžik na propašování angličtiny. Chudák Mája, přikurtovaná k sedačce nemá kam utéct, a tak jí nezbývá, než poslouchat. Když protestuje, zpíváme písničky. Aktuální hit do auta je One Little Finger od Super Simple Songs.

Je tedy vidět, že zásadu pravidelnosti dodržujeme: Nemine den, kdy bychom byli bez angličtiny.

Dětský koutek na anglické hrátky

Když se nám nechce ven, dostává se na řadu koutek s anglickými knížkami, který má Mája v pokojíčku. Zpočátku se s ním moc neztotožňovala, postupem času si ho snad i oblíbila. S knížkami jsme už zkoušeli leccos, ale velký úspěch předčítání v angličtině moc nezaznamenávalo. Až poslední dobou dochází ke změně. Možná je to věkem, možná změnou metody.

Koutku totiž teď dominuje velký houpací slon zapůjčený od sousedky (díky, Jani!), na kterém se Mája ráda zběsile houpe. Současně se projevil i jako velmi účinná didaktická pomůcka pro chvíle s knížkou. Mája je zabavená, nemá tolik potřebu odbíhat a pokud intonuju a dělám dostatečně výrazného šášu, vydrží poslouchat mnohem déle než obvykle (tři, čtyři minuty...). Ostatně, intonace, gestikulace a mimika hrajou u dětí klíčovou roli, což potvrzuje i významný český psycholingvista J. Průcha: Významnou roli v ontogenezi komunikace u dětí má také neverbální komunikace.“

Z celé knihovny má Mája oblíbené jen dvě, tři knížky, které jedem stále dokola. Zatímco se houpe, já držím na klíně knížku otočenou směrem k ní a prstem ukazuju, o čem vyprávím. Používám jednoduchá slova a obraty, držím se víceméně stejného konceptu (příběhu). Intonuju, gestikuluju, zvyšuju hlas i šeptám. Používám spousty citoslovcí, záměrně především ta, které jsou podobná češtině a doprovázím je gesty (u obrázku s jídlem yummy, yummy, yummy, přičemž se oblizuju, hladím si břicho, pomlaskávám a snad i zažívám pocity hladu). U zvířátek zpívám písničky, které už známe. Nejoblíbenější I Have A Pet nebo Let’s Go To The Zoo od Super Simple Songs. Největší úspěch má pasáž, která se opakuje na konci každého příběhu v oblíbené knížce: dítě je s rodičem venku (v knihovně, na poště, na hřišti, ve zverimexu) a rodič jej vyzve, aby nasedlo do kočárku. Dítko se ale vždy zasekne a začne dupat nožkou, že ještě nechce. Dupu vší silou. Sehrávám záchvat. Mája se baví a vesele pokřikuje: No, no, no! Zřejmě se v tom vidí.

Důrazné ne jí mimochodem zaimponovalo i v němčině. Letošní dovolenou jsme trávili v Německu, kde měla příležitost poznat, jak to chodí na německém hřišti. Německy mluvící děti jí nedělaly problém, s dostatečnou průbojností si půjčovala všechny hračky jako na domácím hřišti. Německé děti se s tím ale srovnávaly hůř, a tak se často z písku neslo důrazné: Nein, nein, nein!!! Máju to natolik zaujalo, že tuto hlášku používá i doma.

Vývoj komunikačních schopností

Pozorování vývoje komunikačních schopností mě v tomto období fascinuje úplně nejvíc. Zatímco ke konci 16. měsíce jsem v její aktivní slovní zásobě napočítala téměř 50 českých slov (počítám mezi ně i citoslovce, která měla jednoznačný význam – např. kočka = mňau), dnes už jich je nespočet. Batolecí výslovností sobě vlastní dokáže zopakovat většinu běžných slov a každým dnem jí do této zásoby přibývají další a další slova.

A jak je to s angličtinou? Pasivní slovní zásoba pomalu narůstá – snadno reaguje na většinu písniček, které posloucháme. Umí zodpovědět na otázky ohledně částí těla typu Where’s your nose/eyes/ears…?, a to nejen během písničky. Rozumí názvům některých zvířátek a zvukům, které vydávají. Dokáže si mnou odzpívanou písničku přiřadit ke konkrétní situaci, byť tónina i melodie se v mé verzi zcela liší od originálu. A občas nás překvapí novým slovem, které sama použije v nečekaný okamžik. Třeba dnes, když jsem ji ukládala k odpolednímu spánku, místo hají prohlásila síp, rozuměj sleep. Často také, když už nějakou aktivitu nechce, zamává a řekne baj baj. Nebo nedávno viděla na obrázku opici a zčistajasna vykřikla mankí!

Schopnosti vyjadřovat se v angličtině ale nepřipisuju extra velký význam. Za prvé, jak uvádí přední český psycholingvista Průcha „dítě chápe významy mnoha slov a jednoduchých vět o několik měsíců dříve, než vyslovuje svoje první slova.“  A za druhé, nejsme bilingvní rodina a cílem našich hrátek v angličtině není, aby Mája mluvila plynule anglicky. Chci jen, aby už od nejranějších okamžiků nasávala a vnímala i jiný jazyk a kulturu než je čeština a kultura česká. Jsem přesvědčená, že to pro ni bude později velké plus.

angličtina pro děti na ven

Chápe co je čeština a co angličtina

Vůbec největší pokrok ale spatřuju v tom, že začala vnímat, že angličtina je další způsob komunikace vedle češtiny, který ale nepřipisuje mámě nebo tátovi. To co psycholingvistika nazývá fonologickým povědomím (tj. schopností rozeznávat svoji mateřštinu od řeči jiné), Mája považuje za řeč tety. Před měsícem jsme strávili dva dny na výletě s našimi známými z US. Intenzivní téměř dvoudenní kontakt s angličtinou byl rozhodující okamžik, kdy si uvědomila, že angličtina je reálná a že jí prostě někteří lidé mluví. Krom toho se naučila dva nové výrazy peek-a-boo a bye-bye. Kdykoli teď jedno z nich slyší, s moudrým výrazem upřesní: teta. Teta je také Rachel, zakladatelka Rachel and the Treeschoolers, jejíž anglické písničky posloucháme každý den. Teta je prostě kdokoli, kdo mluví jako máma v pokojíčku u anglické knihovny nebo máma, když zpívá.

Přitom všem nadále dodržujeme i zbylé zásady, především ty, kterým velí zdravý selský rozum:

Méně je více.

Stačí opravdu málo, přesně tolik, kolik vám dítě naznačí.

Nemá smysl cokoli lámat přes koleno.

Nechceme vypěstovat v dětském podvědomí zbytečný odpor; je lepší si počkat na příhodnější okamžik, až bude v dobré náladě.
Opakování je matka moudrosti.

Některé písničky jsme slyšeli nespočetněkrát, ale jestli dítě baví, tak proč je nepustit znovu? Totéž platí o knížkách a říkankách.

Zásadou všech zásad nadále zůstává stay positive and enjoy! 

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..